Tak to jsem já v lednu 2010

Za okny padá sníh
na stole na koleji
láhev vína
je poslední
i svíčka dohořívá

na telefonu milenka
vlastně teď už asi tři
z nich jednu mám rád
druhá se mi líbí
a s třetí spím

třetí mě miluje
druhé je to jedno
a první mě nesnáší

pod stolem osm lahváčů
prázdných, samozřejmě
z rádia zní
depresivní kvílení
jako od mrtvol

je po půlnoci
a mně se nechce spát
přestože vím
že bych měl
ale já chci psát

a k lahváčům
přibylo
už i to víno
je totiž dopito
a já bych měl jít spát
abych se zítra mohl učit
strašně moc učit
a něco ze mě bylo
a měl jsem peníze
a auto
a čtyři milenky
a vždycky co pít
a být na seznamu pracháčů
a koupit si
co bych jen chtěl
krom vzpomínek
na život
dekadentního vyvrhele
zavrženého opilce
bezcitného záletníka
nenapravitelného hříšníka
a vůbec člověka
který si nezaslouží
žít
a mít tři milenky
a mít se fajn

tak to jsem já
dekadentní vyvrhel
a
nenapravitelný hříšník
v lednu
dva
nula
jedna
nula

zkrátka bezcitná
a omezená
nula

bez nároku na život