Pochyby

Stačí jen mžik
a v temnotách se ztrácíš,
jako malý stromeček
k zemi se kácíš.

Nevíš co dál
kam jíti máš,
to co měl jsi rád
stojí opodál.

Rozhodnout se musíš sám
to dobře víš,
jít bez nich dál
to ale ještě neumíš.

Však tam se vrátit
není snadné
budeš ještě vůbec někdy chtít?
To tisíckrát tě napadne.

Nevíš co říci máš
když ptají se co s tebou je,
nevíš jak se zachováš
až bezradnost tě třeba znovu přepadne.

Nevíš jestli vůbec cenu má
ještě tam někdy jít,
tvá duše se na dva kusy trhá
chce pryč a zároveň nechce odejít.

Co dělat máš
to je ta otázka každodenní,
názor jejich znáš
však v tobě čeká na rozluštění.