Světu

Bezstarostně ran(n)í
S květy v rozpuštěných vlasech
S rukou která mává na pozdrav
Hi sailor!
Naloží všechny své sny na loď
A pošle ji potopit se doprostřed oceánu

Bude tím kým chce
Bez iluzí o světě
Kterými lže stále a jen sama sobě
Chytí svou příležitost jako divokého koně
A spolu poletí vstříc bílým oblakům
Hi flier!

V kostech vůni dřeva a tymiánu
Na osamělé pevnině
Co bouří příbojem o špičaté ledy
Aby jen o pár metrů dál chrlil svoji žárlivost zlomyslností
Kterou přibíjí ptáky dál od vytoužených břehů

Věřit jejich víře v neuchopitelnost
Bříška prstů zakrvácená chtíčem najít někoho
Kdo už je dávno mrtvý nebo se ani nenarodil
Sbírat ptačí pírka ve snaze vzlétnout s nimi slepenými lepidlem na umělé řasy
Jenže víra i snaha odcházejí a přicházejí stejně jako odliv a příliv
Stejně jako stoupá a padá sinusoida
Stejně jako se střídají nádech s výdechem
Stejně jako když někdo umírá a něco po něm zůstává
Jako připomínka jeho snahy
Jako vzpomínka na všechny ty dny
Které si vyměřil