Smrt žehem

Praskají v krbu truchlící třísky
oheň svou kořist polyká
v dřevu se spalují zažloutlé lístky
cítím jak tiše zavzlyká.

Oheň si chroupe dřevěné suky
vytváří teplo domova
míza tu stéká jak krev z mé ruky
stříbřitě tenká snad z olova.

Bělostná kůra nádherné břízy
pomalu chytá jak prach
slzy se nedočkám v podobě mízy
cítím jen teplo a strach.

Každý je jednou skolen
hozen do rudých plamenů
srdce už utichlo bolem
je konec radosti v krajině snů.

Začlo se kácet v mém lese
z mých semen klíčí už kmeny
smrtka už s pilou se nese
slábnou už moje kořeny.

Zbyla jen paseka s pařezy
světlo a zvětralý pach
všechny ty svoje zářezy
nechal jsem na marách.