Iluze světa v meristému

Má hlava v oblacích, dává mi smysl, otevírá brány do jiných světů kolem mraky roztodivných květů.Často si unikám, mizím tak ráda, těžká jsou ovšem některá rána.Co je iluzí?Ptám se marně.Je vším a ničím jak víno v pravdě.Často si úlétám s tebou své tělo já proplétám.
Nač jsou ty vize, není vidět krásného konce zkrze!
V co já mám doufati?Pro co žíti?Když nemohu svobodně žíti.Bez toho strachu a nejistot z neznáma, kéž by mi byla každá píseň světa známa.Miluji šílenství, miluji risk.Pro co však riskovat žádný pak zisk.Krutý je tento svět, divná to doba.Hulíš tu ionta, posloucháš Boba.O lásce, svobodě, míru tu zpíváš přitom nic neučiníš pro svět jen blbe zíráš.Nemohu existenci svou, tvou, naši podpořit, když nefunguje systém, zkusme ho rozbořit.Pojďte si zalétat na něco přijít v škrobené blůze a kanceláři přec nelze nic najít.Nechci být normální, slušná vzorná morální.Chci něco dokázat a to mi nemůžeš zakázat!Jest-li ve mě nevěříš, všechno si prověříš, grafem doložíš a existenci mou tím jen podpoříš.Tvůj nezájem je mím vyprodaným hledištěm.Nejsem pro tebe nic, takže nejsem obrovským mraveništěm.Nejsem součástí systému, tvořím se v meristému.Já jsem já, jsem iluze i múza, jsem tvůj strach tvá výčitka děs i hrůza. Tereza