Vzdušné zámky

Chci rozeběhnout se dlažbou bělavého oparu
ošlapanou chodidly všech,
kteří jsoucno dávno zaměnili věčností,
a doběhnout k výšinám nezměrné touhy,
která se zrcadlí v očích milenců
ukrytých pod besídkou z růží.


Chci tiše stoupat křišťálovým schodištěm marnosti
a pak nahlédnout do všech zákoutí vzdušných zámků
a konečně už objevit třináctou komnatu,
kde svlažil bych své všedností už okoralé rty
jen drobounkou krůpějí z průzračného pramínku vody,
co tryská z hlubin fontány poznání.


Chci Poznat – Pochopit a Porozumět …
a pak se volně vznášet nad oceánem křehkých snů
a pokusit se křídlem bytí alespoň lehce zavadit
o průhlednou stěnu nekonečných obzorů myšlení
a nechat se volně unášet jako káně stoupavým vírem naděje až do výšin absolutní svobody duše,
do nebetyčných výšin našeho hlubokého nitra,
kde dřímají základy k nosným zdem vysněných vzdušných zámků …