Moje a padlých andělů...

Stála jsem,
na pokraji smrti.
Tváří tvář vlastním děsům.
A teď už vím.
Není to tak hrozné…

Stála jsem tam
a u mých nohou,
pár padlých Andělů.

(Pro které jsem nedokázala ani plakat)

Ohořelými křídly,
stírali krev z prokřehlých dlaní.
A slzy z nevidoucích očí.
Ach…
Už to není krásné.

V uších mi znělo přání.
…Změn svět.
Prosím…

Smrt před mýma očima,
chtěla mě obejmout.
(Dnes ještě ne. Vždyť se nebojím.)

A pak stejně přišla bolest.
Sladká jako stříbro
a krásná jako modř bezbřehých oceánů…