Až

Až příště ulicí zazní tvůj hlas
Aby na kolena srazil člověka,
Který znelíbil se tvému vkusu,
Aniž cokoliv ti kdy provedl

Pak by sis uvědomit měl,
Že nemáš právo ničit den,
Tomu, jenž cílem tvé zášti stal se,
Nemáš právo upírat mu
Denní světlo, když se o něj temnota
Tvého nitra otírá

Až příště strhneš úsměv z tváře
Člověka, který se neprovinil,
Avšak trestán je
Pochopit bys měl, že i ty
Budeš jednou potrestán

Nepoznáš však až
Nastane tvého trestu plnění
Budeš život proklínat
Za to jak je krutý
Ale nepoznáš, že za svůj pád
Si můžeš vlastně sám

Až příště upadneš v závist,
Přičemž zlo tě pohltí,
A ty jej budeš rozsévat kolem sebe,
Aniž bys měl ponětí
O tom cos vlastně učinil
Nebude tu kromě tebe
Nikdo jiný, koho by
Jsi za své hříchy obvinil

Máš mysl k tomu, abys zvážil
Co říci ještě dříve než tak učiníš
Máš intuici, která ti našeptává, že
Slova, která se chystáš vyřknout
Mohou být zlá, přesto
Nepoužíváš ani jednu z těchto věcí
A metáš soudy kolem sebe

Ó, jak líto je mi tebe

Nejsi člověk, jsi jen zlo, co na sebe
Vzalo jeho podobu