Pusto... prázdno...

Nad ránem v záblesku,
chladného rozbřesku,
vetkaného do květů,
z hromů a ze blesků...

Nekonečné ruce černé,
hloub mé duše zdvihá ze všech sil,
na okraji mé víry věrné,
chce urvat si můj slunce díl...

Prázdnota tančí kolem mě ze všech stran,
po ránech raní mě do mých ran,
přes den odvádí mě od tvé duše bran,
večer už tvoji tvář víc nepoznám...