Čas všechno zahojí, ale potrvá to dýl...

Už ani nevím proč jsem tam byla
jestli jsem byla vzhůru nebo prostě snila
jestli cíleně nebo jsem zapoměla
že umíš taky dost ublížit, tak jsem chtěla
vymámit se z tvého naručí
řekl jsi,že mi dáš lekci, to mě naučí
a poučí
...
To že jsme se rozešli, moje vinna byla
nechtěla jsem s tebou být, tak jsem to ukončila
za jinýma ses pořád točil,
v každé holce ses chvilku smočil,
pak jsi ji poslal do háje a snad
ani jedinou jsi neměl rád
...
Když ale holka nedělá co chceš ty
dokážeš být vzteklý a naštvaný
dokážeš se pomstít hodně ztuha
a pořád to chceš zkoušet znova
nechápeš, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš
že do stejné propasti se dvakrát nezhroutíš
...
Zvolna teď klesám na podlahu
trochu malátná se teď cítím,
jsem zajatá pocity našeho "vztahu"
do zrádné hlubiny zoufalství se zvolna řítím
když cítím ruce, jež slast mi kdysi daly
když vidím ústa co kdysi se smály
jak mě teď drtí a naráz všechno boří
co dřív hořelo pro Tebe, teď proti tobě hoří
...
Zvolna jen cítím jak do mě pronikáš
cítím že odhodil jsi svou masku a tvář
cítím to, jak mě tvé tělo drtí
cítím se jak o přebytečné smetí
nikdy jsem nebyla tvůj jediný cíl,
proto jsi mě ledabyle odhodil
snad čas pohltí tvůj hrozný čin
ale to potrvá ještě o dost dýl
...
Ležím jak zbytá, světem dost zklamaná
zmlácená, od sebe roztáhlá kolena
znásilněná, zneužitá, na pospas ti vydaná
už ani nevím co to pro mě znamená
rány a bolest kterou jsi mi způsobil
brzy se zahojí a zase budu žít
však bolest na duši, jenž byla raněná
nikdy už nezmizí, to byl tvůj cíl?
co se to stalo? byl to snad omyl?
že co dřív jsi miloval jen tak jsi odhodil?
Nic už nenapraví Tvůj hrůzný čin
čas všechno zahojí, ale potrvá to dýl...