Předvánoční

Až z dalekého slunce Ymargaid
dopadá táhlá mlhovina
apoštol v pošťácké čepici
létá s našimi pozdravy i k těm
o nichž už roky nevíme
a mráz nám krájí úsměvy
na tenké plátky
na trpké křížaly slov
a věší na střechy meče a gilotiny
co v pádu se mění na slzy sněžné královny
a my s jehličím zarostlým pod kůží
přece jen trochu roztajeme
a zabublá mezi námi pramen živější vody
protože v mrazu je i láska něžnější a křehčí
a při dotyku jemně zvoní