Smrt! Pro mě jediné řešení..

Pro mě byla vším, naprosto vším.
Jak těžké bylo bylo získat přátelství
A jak lehké ho v okamžiku ztratit!

Chybí mi! Chybí mi moc!
Byla pro mě.. jako droga.
Bez ní prostě nic!

Jako vlastní sestra, kterou bych nikdy a za nic nevyměnila.
Teda.. tak bych před pár týdny ještě blábolila.
Když sem ji vyměnila! Za něho!
Zmátla mě ty jeho osobitá loga.

Internet je s prominutím ,svině,.
Ničí vztahy. Teďsi připadám jako vymáchaná ve vší té špíně!
Komu to mám vysvětlovat že já to nebyla!?
Zajímá to někoho!
NE! -Odpověď znám totiž sama.
Ona by mi řekla: ,,Ty jsi ale taková lama“.
Nemám nic! Naprosto nic.
Můžu si klidně křičet z plných plic, ale ona se mi nevrátí.
Já jsem ji nechala jít..samotnou.
Můžu za to já.. a ten neohleduplný řidič.

Prosincový večer, namrzlé silnice.
To vše je i pro vás nebezpečné velice.
Někdy to končí i tak..či onak.
Nemám nic. Nic mi po ní nezůstalo..
Až na několik bláznivých fotek.
Chybí mi každý její utěšující dotek.

A pak už mi zbyly jen vzpomínky..
Například ty jak jsme si hrávaly na malé blázínky.
Všechny společné pády a zklamání.
Při hádkách nám pomohla pravda a přiznání.

První cesta do školy, naše první společné úkoly.
Ty naše nezapomenutelné zážitky.
Z nich mi zbyly jen výčitky.
Proč? Proč já ji nechala jít samotnou.
Je v nebi…cítím to. Určitě je tu teď semnou.
Dívá se na mě z vrchu. Ochraňuje mě.

Teď už jsem se rozhodla. Jdu za ní.
Nemám nikoho. Ani rodiče ani kamarády.
Na lásku se prý čekat nevyplácí.
Ti kluci jsou stejně bůhvíjací.
Stejně je to vždycky stejné.
Bolí to, avšak je to neobyčejné.

Loučím se s vámi..Tenhle život mě nebaví.
Pro mě je až příliš šedavý.
Za chvíli už tu asi nebudu.

Nebaví se mě jen vystavovat přeludu.
Chci umřít stejně jako ona.
Náledí, silnice..nejsem žádná módní ikona.
A tak mě asi škoda stejně nebude,
protože si na mě těžko někdo vzpomene.

Sbohem každému kdo tohle čte,
už si jdu pro tebe můj vysněný sne!