Co když?

Slunce svítilo.
Bylo krásné.
Mračno temné vše pohltilo.
A tak píši básně.

V houpacím křesle
z okna se dívám.
Tvářím se sklesle,
avšak krásu šedi vnímám

Nebe šedé,
tvář má bledá.
Oči zůstali hnědé,
ovšem duše má cestu hledá

Kapky o okap se tříští.
Co když?
Co když já budu ta příští?

Kdo přijde?
Kdo pomůže?
Co když ani já
ani Ty
prostě nikdo nic nezmůže.