Zvláštní sled večerních myšlenek

Představuju si občas
nějaké zvláštní věci
zatím co mi
Tomáš hraje
do ucha
- z mikrofonu -

Hlavou miblejská
že už jenom usnout
spát, vstát, přemístit se
a budu zase s Tebou.

Myšlensky co vlastně
nedávají vůbec
ale vůbec žádnej smysl
a pitomej úsměv
na rozpraskaných
rtech.

Střídavě přemítám
na vážnejma
věcma a
divnejma
zkomoleninama.

Možná se prostě
snažím pochopit
některé pocity
které ovládají
mé činy
- lásko -

Nebylo by to
tak jak to je
kdyby nebylo
toho co
bylo
- uz davno-

Už jsem vzdala
ty snahy
chápat
divný okolí
a přejít
svá přání
bláznivá.

Tak motáme se
jak opilí
touhou a
láskou?
V Tebe!

Prostě si
takhle navečír
stýskám
a nevím
jak vyjádřit
sebe sama.

A čas plyne
jako by nechtěl
připustit
vlasní chyby
- zvláštní -

Tik-ťak
jako na
velkym kolotoči
co mi hlavu
lehce zamota.

Možná sem
jen konečně
zjistila
kam
- a ke komu -
patřím.

Asi to už bylo
opravdu třeba
zjistit
kdo jsem
a za co stojím.

Nějak mě
tak najednou
dotvořila
jiná osoba
v celek...

No jo.. prý nemáme polemizovat nad minulostí a z blbejch zkušeností si nic nedělat a i jdyž to není, nebylo snadný, stojí za to připustit, že každý může být šťastým když sám chce.

Nechávám se unášet, protože jsem konečně přestala plavat proti proudu a pochopila, že některé věci přijdou a zase odejdou a že jiné zůstanou napořád.

Není to totiž o tom vybrat si svojí cestu, je to o tom přestat se rvát - za nesmysly.

Možná.