Víla

Bývala zavřená ve svých klecích,
mývala znamení na rohu silnic.
Dívala s z oken,na lampičky hvězd,
zima,ulice a v oku střep.
Vnímala chlad studených oken,
sázela se s venkovním mokrem.
Chtěla sejít ze všech cest,
jen doufala,že dokáže víly svést.
Hloubila spirály do svých myšlenek,
ptala se potají,koho k sobě?
A snést?


Čekala potichu na tajné přání,
lístečky papírků,
co ještě jí brání?
Snila,šila,měla křídla,
kde se můza teď ukrývá?


Psávaly se o ní básně,
dlouhé,zlaté,prostě krásné.
Jenže děti dnešních dní,
zapomněly na víly.