Chrám

V mlze se halí starý chrám
v průčelí věže vyrytý pentagram
Mrtví tu u dveří držeji stráž –
dal sem si velkýho panáka na kuráž

Potají skrývám se v měsíčním stínu
Nerad bych ze spoda ochutnával hlínu
Ukrytý temnotou vkrad sem se dál
a přímo přede mnou kamenný oltář stál

Na něm Tvé tělo nehybně si leží
a kolem modlí se neživí kněží
Do rohu skryl jsem se pohřbený stínem
zbavený smyslů – jak opilí vínem

Bleděmodré pařáty do těla se noří –
oltář stal se tak krvavou loží
Začla se duchovní, krvavá mše
a já si přál, aby to bylo vše!

Však náhle ožilo tvé tělo studené
mrtvé a tuhé jak bylo by z kamene
A jekot vzpomínek v mlze zamčených
zněl chrámem ďábla po zdech tajemných