Výkřik Osudu

Výkřik.
Jako špička, ostří nože
nařízl ticho
a po kapkách
slzu po slze se dral
proud strachu,
ztuhlých čelistí.

Černý kříž,
na stopkách
vytřeštných očí
a zatočil se svět.

Okamžik, ticho.
A smrt byla kořistí.

V tu chvíli
a za milion věků.
Pár vytřeštěných očí
díval se nehnutě
a za ním
jen tiše zašustily
osudu bílé perutě.