Osud

Co ode mne čekáš, snad noc plnou zázraků?
Jsem zloděj jsem kmet i perverzní pavouk od soumraku.
Že hraju si s tvým osudem jako kočka s myší.
Vždyť osud jsem já, ale ty musíš takhle žíti.
Co žádáš tedy ode mne? Řekni to přímo a na rovinu.
Nebudu se ti smát nebo dávat ti to za vinu.
Ty se snad bojíš? Proč? Jsem snad někdo cizí.
Nemáš se čeho bát, co budeš chtít z mé paměti zmizí.
Neposlušný vlas spadl ti do čela.
Nadechla jsi se jak kdyby něco říct jsi snad chtěla.
Ale v duchu jsi nad tím mávlas rukou a odhrnula z čela vlas.
Pak pro sebe řeklas jenom''Ještě ne, ještě nenastal ten správný čas.''