Nedokážu to

Šel jsem pomalu z lesa, nikam jsem nespěchal
mířil jsem domů, v hlavě mi stále hrálo dnešní odpoledne
v lese malý tvor tak neskutečně zapáchal
na jeho rozeklané lebce řádili červi neposedně

přišel jsem blíž, já přemohl ten odporný vzduch
zvědavě prohlížel tu vlnící hru na tlejícím těle
lákala mě představa být také potravou těch much
položil jsem své tělo k nohám této božské citadele

Se zavřenýma očima jsem živil jediné přání
Aby mi mrtvola přenechala několik svých vojáků
Nebo jsem seděl v pravé ruce s nabitou zbraní?

Nepůjčila mi jediného z těch malých zabijáků!
Proč je tak lakomá? Nenechá mne také rozkvétat?
Proč nedokážu svoje tělo sprovodit ze světa?