Proč psát básně

Přijde-li den, tak zimoumřivý
stejný jak byl ten včerejší,
víc snad jsi mrtvý, nežli živý
a není nic, co konejší,

cítíš-li, že už nemá cenu,
vyhlížet oknem zamženým,
zda nepošle bůh krásnou ženu
a staneš se opět spaseným,

tak poznáš pachuť na jazyku,
zrozený z nahoty a sám,
odsouzený k věčnému tichu,
smutný jak opuštěný chrám.

Snad přichází tvá šance,jak stvořit zase,
svět složený z tónů, ve zvěčnělé kráse.