Noční

Je tma, na město už padly stíny dnů,
lidé hledají na duchnách cesty do svých snů.
Oblékám si těžký černý kabát, z domu odcházím,
zahalená do šálu temnoty ulicí se procházím.
Na cestu mi svítí jen světla oken v bezhvězdné noci,
jdu za tebou, luno kouzelná, máš mě ve své moci.
Vedeš mě tam, kde i já své sny mohu si nechat zdát,
na místa, která dobře znám a nemusím se bát.
Nutíš mě krok za krokem zdolávat zákoutí měst,
v tvém svitu zdá se magická většina cest.
Jsi můj nejlepší přítel, jsi mi tak podobná.
Tvoje samota na nebi je k mému osudu obdobná.
Už pomalu končí noc, blíží se ráno – mizíš mi za mrakem,
loučím se s tebou, přítelkyně luno a znovu přijď se soumrakem…