Přístavní molo čekání

Vznáším se
střemhlav dolů,
kráčím jemně
k přístavnímu molu.
Tančím ve vůních
slunečních svatozáří
a splývám s jejich
bílou příchutí.

Letní pírka jezerních
křídel labutí
odráží
vzpomínky
z bezesných nocí
a já poslouchám
jemný hlas,
jenž zpívá mi
znova a zas,
ať jdu s ním.

Nic není cizí
ani postavy,
které před očima
každé ráno mizí
a pak opět přicházejí
v návštěvních
snových hodinách.

Cesta klikatí se
v lučních hájích kopretin,
kde je jejich světlo
a také jejich stín.
Sním
v této noci
a čekám
na příchozí den.
Splývám
na místě,
kde slunce v noci svítí,
kde roste jarní kvítí,
kde moře letní vlnou
bílou pěnu vytváří,
kde podzimu ruměnce
stékají Ti po tváři.