N A Z P A M Ě Ť
N A Z P A M Ě Ť
/d0508/2/2878/2878154_a2a3afa57f4802df2fa972a0d13eb7b2
/images/lunys.jpg
***
Odrazem světla
tam někde na nebi
říct luna se nesmí
říkejme tedy
placka nad zemí
proudí v nás
něco
co po létech
o kousek blíž
víčka přivírá
sníš
Je to vůbec snění
když nic není
jen usínáš
s tebou tvé sny
které v sobě máš
a né že ne
máš máš máš
Náhle jsou fuč
Tak vezmou rýč
popláčou
pak už jsou
všechny a všechno pryč
Ty místo máš
Nazpaměť se to uč
ať poslední krok nezvoráš
jen v pamětech pobýváš
***
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Luna se dívá do oken
já jsem jen žebrák za plotem
co sbírá slova
a opakovat budu znova
verše i obrázek skvoST
já ráda u tebe jsem hoST!
07.02.2010 12:00:00 | hašlerka
Taky to není špatné.I když jsem byl lump,v paměti je ze mě dobrý člověk.
06.02.2010 22:59:00 | stravla
Při téhle básni ztrácím slova, čtu ji zas a znova...
(snad znát ji budu nazpaměť)... to něco proudí v nás a věřím, že trvá... ST.
06.02.2010 22:38:00 | Kapka
mě nesvíti nic
občas vyji na Měsíc
no nic
co víc si přát
jen když mě má
aspoň luňák...rád..:-)
ST
06.02.2010 21:28:00 | Mbonita
Někomu svítí Měsíc,
na někoho poblikává Luna,
a na mne zbyly zase
enem měsíčky!
06.02.2010 20:20:00 | Zasr. romantik
Luna svítí jen tuctovým básníkům, Tobě září na slova určitě nějaká vyšší múza :)
06.02.2010 18:32:00 | ziriant