Tři vteřiny a tři léta života

Kamenná krása a já necítím vůbec nic, snad jen hrozný chlad
Není mi zima na nohy, na ruce, na oči a jazyk, jen na srdce
Mé jméno je kámen, mé jméno je neživé a já žiji, ještě
Tak zoufale vím, že ten starý muž, co létal tři vteřiny, byl hrdina
Pro nikoho neznamenal nic, nenosil jméno vojevůdců
Podivných celebrit a povrchních hovad, byl to prostý muž

Jsem sprostý muž, pohrdám darovaným životem, svým bydlem
(Tohle slovo mě tolik, lásko, kouše do duše jak vzteklý pes)
Kamenná krása, ačkoliv mohu rozumět sochařově duši, studí
Chtěl bych se vzbudit léta vzad, zastavit stát, jak dokument
Časozběrně kašlat na látku a poprvé díky pokoře litovat
(Slyším tvůj smích a rampouchy se bojí, tříští zimou)

Ti moudří se rozesmějí naivitě zajeté jak husa na silnici
(Kde by se tady vzala husa, snad pes, kočka, možná zablešený ježek)
Je to stále dokola, když není pro co žít…tři vteřiny ticha
Prý jen pantofle na parapetu po něm zůstaly, nic nebolí
Nahoře ticho, dole smutnější, házím si kostkou kam se dostane
Padá trojka, takové číslo ani ryba ani rak, budiž nám země, nebe…

Kamenná krása za mnou, přede mnou cedule „rychlýžrádlo“
Asi by mi stačilo pár tablet sevredolu, kostkou neházet
Vím, já vím kam patřím, do pekla magického světla
U anděla kliknout a potom sedmdesát pět procent života
Sežralas mě, požrala jako kudlanka a ani neotřela mastné fousy
Nic nechcem slyšet, protože pravá láska není, nebyla a nebude

Jenomže mě nekouše rakovina, stojím v přízemí a nahoru fakt ne
Mám ještě pár fimfáků na pánev a na knedlíky s vajíčkem
Na drahé suchosuché víno, na sladký život, na zdraví všem
Surge et ambula – sakra jde to hrozně těžce, pam padám…
Padám tři roky života, sbírám čas a nejde to zastavit, pláču
Ale vstávám a jdu, pro sebe sama, i když má duše bolí, k nesnesení
Letět tři vteřiny…žít tři léta života