ostrovy smutku

Kometa spadla ti do klína,
z kolen smeteš hvězdný prach,
ve tmě opět se ukrývá,
strach z toho, že jsi sám.

Zmatené odpovědi nalézáš,
když ptáš se, čím pro mě jsi,
ostrovy smutku jsou domovem tvým,
až ve víně nachází se odpověď snad.

Omluvy, které říkají se tak lehce,
polibky, kdy myslíme na jiné,
láskou nazýváme skutky prolhané,
odcházíme, aby jsme se opět vrátili.