Vzpomínky na nenávist

8.2.2010

Pamatuju jak jsem tam stál,
jak jsme se hádali a já na tebe řval.
Zajímalo by mě jestli víš,
že já tě doopravdy miloval...

Pamatuju jak mi bylo,
jak se mi ve strachu a věčný lži žilo.
Lhal jsem sobě,
lhal jsem všem,
Utíkal jsem pryč,
dále každým dnem...

Pamatuju jak jsem na dno spadnul.
Ze hry do závislosti,
ze závislosti do zbláznění,
nechtel jsem premejslet,
uzavřený ve svým snění,
bez zájmu o okolní dění...

Pamatuju jak jsem byl,
pouhým tělem jen,
má duše byla zamčená,
hluboko pod bílým zámkem...

Pamatuju na chvíle štěstí,
na růžové brýle.
Kde jsou teď ty chvíle ?

Přišlo uvědomění,
ta chvíle kdy člověk pochopí,
že když se nezmění,
sám sebe zničí.
Šel jsem dál,
ikdyž toho co příjde jsem se bál.
Něco ze mě zmizelo,
jakoby mi někdo něco vzal...