Mrazivá

Je
mrazivá noc.
/-Po klice už se pomaloučku sápou
štiplavé prsty února-/
A nám za zády
zůstala Moskva stát.
Soumračně tajemná, lesklá,
tvrdší nežli ocel.

/Náměsíčně stříbřitá záře
provází pozdní poutníky
na jejich cestách bědných.../

Je noc, je tma, chceš spát.
Avšak mezi mámivé tóny posledního ze všech valčíků
se horečně vplétá cosi neklidného...

snad příměs vůně křehkých růží Alesundu,
snad slaně svěží ozvěny od Malého moře,
či snad přísliby nového jara,
co prozatím čekají na svou chvíli
pohřběný pod ledovou krustou...

/-nebo možná jen
kratičký pohled z očí do očí
pod černavě lednovým nebem-/

Za zády Moskva, tanec a zpěv.
střelná modlitba,
sen,
touha,
co náhle práh snění překročí...

A tak teď zmateni
opouštíme
sebe navzájem.

/-Poutníci poutí beznadějných-/

Ztěžka, osudově,

ale snad ne naposled...
.