Květy

Kam se poděly ty květy,
co na hrobech jsem si zanechal,
kam se poděl ten okvětní lístek,
co v tvých slabinách jsem si zanechal.

Jen z andělů místo křídel popel se snáší,
místo listí při podzimu ze stromů pláč padá,
a kam květy z hrobů jsem si schoval,
a kam z tvých slabin své ruce poslat dál…

A tam, kde žena nechávala se snít,
v okamžicích největšího procitnutí,
ze snů, které k vzrušení popohání,
svým pohybem, který nikdy nekončí.

Tam jsem zanechal svůj květ,
v tvém nejtajnějším místě z míst…
A kam se poděla potom má ruka,
když květy z hrobů si odnáší?