Být přílivem

být přílivem jenž krade stopy a rozdává doteky
dodýchávat zblázněný u tvých nohou
nevěda ještě chvíli
zda-li předaleká cesta z hlubin
opravdu měla svůj smysl

přesýpat čas černými rýhami do křídových skal
křehkými čtyřhlasy z ulit šumně znít
než praskne ti svět u tváře
a vědět, že bys milovala těsněji
byl-li bych mužem
těsněji než miluji se vodou
se zrnky písku na pláži

útesy v Cornwallu mluví zvláštní řečí
sladce lákají když tříští mne v bouři
jsi bledá a roztřesená
z dalšího zhrouceného světa v životě
očima se po chvíli odvracíš
do náruče mi nikdy neskočíš