Bílá růže...

Mladá dívka tiše kráčí,
Kudy chodí nikdy nikdo nešel,
Nohy v bahně po kolena smáčí,
Smích rázem jí přešel…

Chtěla by rychle zapomenout,
Vrátit zpátky všechen čas.
Chtěla by všem nahlas připomenout,
Že stačí jen odepnout si pás.

Kudy kráčí její bosé nohy,
Neměla by kráčet sama v noci.
Okolo ní jsou jen samé stohy,
Krutá noc ji má ve své moci..

Chtěla by na to přestat myslet,
Vrátit se zas domů.
Místo toho chce se jí brečet,
cítí jen tu vůni lesních stromů..

Zdáli jen matně slyší zvuk,
Vidí jen záře matné.
Proč zlý byl ten kluk?
Všechno zdá se jí teď snadné..

Už nemůže jít dál,
Ruce i nohy se jí třesou zimou.
Kdo býval by si jednou přál,
Kdo věděl by tu pravdu smutnou.

Na tom místě kde včera ta dívka stála,
Vykvetla pouze jedna bílá růže.
Žít dál bývala by si přála,
Snad pochopí ten, kdo za to může…