Krysař

Učíc se odolávat jedu
boj o existenci vedu,
příslušnice prokletého plemene.
To, co domovem smím zvát,
prašné kouty, stoky, sklad,
při životě drží mě.
Náhle píseň příslib dala,
toho, co jsem nepoznala.
Zněla sladce.
Vlídnou náruč pěla,
já na nenávist zapomněla,
toužíc po branách ráje,
kam kráčím se nestaraje.
Okraj propasti.
Odložil kápi i píšťalu,
shlíží na mě bez žalu,
padám.
Jsem krysa,
co chtěla život
a dostala
jen smrt.