Sen

Na bílých klapkách klavíru
pomalu tančí mistra ruce
zatím co spát jde rudé slunce
vstává pár nočních upírů
aby se zrodil nový vůdce
než zmizí z knižních papírů

Honosným sálem hudba zní
a v oknech měsíc přikován
ve svitu mou tvář poznávám
začíná tanec pompézní
v němž dvoříme se upírkám
než z východu se rozední

Za okny sněží bílá záře
když v jejich očích spatřím sebe
něco mne uvnitř velmi zebe
a měsíc po mně stříbrem háže
snad abych na chvíli ztratil tebe
když přicházejí raní stráže.