O rakovi

Tvoří se vír na klopě mého saka
tajemně stmívá mou tvář
na prsou hřeju si raka
černá už čená má očí zář.

Uvnitř se tlačí klepety kousá
nedává šanci mi uniknout
ač doktor lačně skalpelem brouzdá
nemůže rak můj tu zaniknout.

Jediná věc, která mu vadí
je když už nechci dál žít
pomalu požírá tiše si řádí
z bolesti mé bude dál pít.

Nechci už dojímat doktory k slzám
nechci už měknout jak starý chrup
pošlu svou duši k vzdáleným hvězdám
k souhvězdi raka zašlu jen trup.