Učeň

Sám ve starém domě sedí,
při svíčce tam do knih hledí.
Snažíc se vše pochopit.
Učeň jenž nemá stále klid.

Svazky knih tam rozložené,
v každé něco založené,
učeň mladý čte je stále,
Zapisuje co dělat dále.

Z učně písmák se teď stává
stále víc jej bolí hlava.
Hlava bolí, tělo slábne
moudrost se však skrývá stále.

Jednoho dne ve staré knize.
Nalezne způsob jak vyhnat svízel
zahnat bídu,zlobu,žal i smrt
učeň jenž četl celý rok

Zápisky se mu teď hodí
velká kouzla v hlavě zvoní
Pozor pozor si dej
vše zřetelně teď odříkej

...ať sem příjdou stíny věčné
z hloubi noci nekonečné
pochmurný je druhý břeh
tam kde končí všechen věk

přeji si ať bída zmizí
zloba svízel žal i smrt
stanou se pro náš svět cizí
za to život stojí ryzí

Odříkal kouzlo a na zem pad
zmožen rokem upírání
kouzlo vybralo si svou daň
dle učňova přání

...