Princezna na hrášku

Nemohla spát, až do rána bděla,
srdce strádalo, nemocné ho měla.
Vykláněla se z okna, hledala hvězdný prach,
že spadne dolů – už dávno neměla strach.
Jen její slzy krájely vzduch,
když do mysli se vloudil nespavosti duch.
V krásných bílých šatech na posteli leží,
převaluje se sem, tu tam – usne asi stěží.
Potřebovala by pohlazení po tváři,
ať spíše hvězdy než slzy tuto noc zazáří.
Avšak žádný princ nepřišel pro princeznu na hrášku
a tak znovu probdí celou noc, přizná si porážku.