Hádka

Nejprve seděli v blízkém objetí,
pak mezi nimi zavládlo napětí.
Pustili se, teď každý sám za sebe byl,
pral se o to, aby zvítězil.
Lásku vystřídala ostrá slova,
ty zlé věty pořád, stále a znova.
Až do dálky křik se rozléhal,
o tom, co je hloupé a kdo komu lhal.
Dívka se zvedla, chtěla odejít –
a ten chlapec? Copak v klidu mohl být?
Pevně ji chytil za ruku,
chtěl jí dát lásky záruku.
Letmo ji na tvář políbil,
i když v tu chvíli nejraději by pryč byl.
Dívce po tváři slza teče,
z její zloby ji na chvíli svleče.
Ukáže, jak jí to je líto a jak jí to mrzí,
snad zase v pořádku bude vše brzy.
Hádka skončila a nikdo nevyhrál,
drží se zas za ruce a jdou spolu dál.