Název není

Slunce když zapádá nad ponurou krajinu,
můj hrudník se svírá hodinu co hodinu.
Svírá se a zároveň křičí.
vy to nechápete, já nejsem ničí.
Jsem ještě malá květina,
možná to je moje slabina.
Chci utíkat cestou lesní,
chci tam kam nikdo nesmí.
Chci pochopení...
...prosím, žádné další utrpení!
Miluji svět,
je zranitelný, jako pouhý noční květ.
Šeptá mi do ucha svou trpkou píseň,
cítí bolest, strach i tíseň.
Je zmatený, ponížený,
Dopřávám mu moje pochopení.
Já jediná nemůžu nic změnit,
můžu pouze slepě věřit.
Polibek na pouhý noční květ,
polibek za to, že jsi můj svět.