Večerní pád

Rozpraskaný Slunce podivně civělo.
Pleskot třepotající se košile roztrhal ustrnulé ticho.
Jeho tělo ukusovalo z mračen,
protínalo vzduch extrémním zoufalstvím.
Točil se v hluku věží co se hrozivě tyčila nad ním.
Na vrcholu se pod nápory větru ohýbala anténa.
Bodala vysoko do nebe.
Rádiový vlny a jeho řev prolétly vesmírem.
Uražený hvězdy vracely signál zpět.
Stíny se líně plazily a sváděly náhodné chodce.
Zhroucený tělo špinavě leželo pod porouchaným vysílačem.
Pršelo.
Déšť se smísil s elektrickými výboji.
Došlo ke zkratu.
Jen to podivně zapraskalo, nic víc.