A budeš básník, který mlčí

A můžeš jít, dokud tam nedojdeš
Vždyť přece víš, se světem nepohneš
A je to cesta, ne ty, kdo dává směr
Potkáš-li lásku, dokud dává, ber
A budeš básník, který mlčí.
Jako touha, které nestačíš.
Tvoje vrásky už se nesmažou,
Protože voda není jen závlahou.
Rozpučí duši tvou tak jako baobab
A pak si doufej, že ti zbude snad
Pro další míle, ještě jsi neskončil
To právě proto, že už jsi tu byl.

I ústa mlčí, když hledáš odpovědi
Všichni se tváří, že už všechno vědí
Nedej se zmást. Neztrať se v hluku ulic.
Člověk má víc, než tuší, a ne jen pro nic.
A přece víš, že tvůj strach vždycky zmizí.
Slova tě najdou, ať už tvá či cizí.