Opuštěnej včerejšek...

Prohlub náš polibek.
Chutnal po růžích.
Však víš…

Peří z křídel Archanděla,
pod chodidly dětí.
A ty tvrdíš, žes jen chtěla,
aby tu byl s námi.

(Ale pořád je tu prázdno..)

Třpytivá šeď,
pod víčky temnoty.
Mámivá vůně sladkých snů.
A destruktivní hra,
vlastní němoty.
Zavadila o spodní ret jižních větrů.

(Nech ji odplout…)

Už mě neopustíš.
Moc dlouho jsem čekala.
Stačí jen přežít tenhle den
a už nebudu padlým andělem.

Pak můžu být čímkoli.
Tak utíkej,
abych neslyšela tvůj pláč.
Protože už není třeba zraňovat.

Ahoj.
Jsem lhářka.
Tak si spolu můžeme hrát, ne?

Usmívala jsem se,
když jsi mě líbala.
Protože jsem nevěřila,
že existuje smrt.
Protože tehdy,
ještě neexistoval ten opuštěnej včerejšek.

Bylo to dost děsivý…

(A bylo to dost na to, abych nemohla usnout…)