Závěrečná

Ústům, která promlouvají,
i když někdy mlčeti by měla,
zastínila bezmyšlenkovitě
všechny touhy světa.

Noci bezesné
s nimiž lásku si přísahaly
na úkor bezhlavé vášni,
zhynuly ve zlomku vteřiny..
Snad kvůli lžím,pomluvám a zášti.

Jediný dotek nahání strach
oběť si vzala velikou daň,
…na úkor jiných …
vyhlásila krach

Jak že to bývá v pohádkách?
Že všechno šťastně končí ?!
Ovšem zde ztrácíme se v otázkách
a se slzou na víčku s příběhem se loučím.