Ňadra bez mléka

I.
Už vidím zas tu světlou tmu lamp,
Žebrák na ulici jí sbírá.
Slyším tóny, ale nevím kam.
Kam zmizela ta víra…

Chtěla bych mu zazpívat šanson,
Vhodný pro tento okamžik však nemám.
Strun mám dostatek, však hledám tón.
A tak při světlé tmě lamp tu přemítám.


R:
Mám… hlavu plnou úzkých úzkostí.
Ale ne blbostí, jak mylně říkáte…
Mám… nehty bez laku a tělo bez kostí.
Mám ňadra bez mléka a zcela nahaté…


II.
Už vidím zas tu světlou tmu lamp,
A žebráka se síťkou na motýly.
Ptal se, kdy mu vhodně zazpívám.
A zda se tóny už naladily.

Žebrák vysypal mince na zem,
Řekl: „jak dlouho se ještě načekám.
Stojím nehybně, jak v obraze
a o úzkostech zbytečně přemítám.

R:
Mám… hlavu plnou úzkých úzkostí.
Ale ne blbostí, jak mylně říkáte…
Mám… nehty bez laku a tělo bez kostí.
Mám ňadra bez mléka a zcela nahaté…