Hřích

Podoben nezmaru,
jen v papírech starých stránek,
od věčnosti až k nesmíru,
naše těla, jen duše schránek.

Podoben obrazům v zrcadlech,
při svíčkách v opojení múz,
na křídlech motýlích, na jejich tykadlech,
podoben volům co táhnou svůj vůz.

Nikdy nespatřen,
ale vždy na očích,
nikdy nevyslyšen,
ale vždy na rtech.

Krokem co krokem svět,
v závěsu svých mnoha Já,
bez růže co nevyšla v květ,
jen hřích a v ně já sám…

…a náš, náš nikdy nevyslyšený hřích…