Noční oblohou

Já najala si koně,
podkůvky stříbrné
cinkaly jim na nohou,
pak od Polárky vyprosila
Velký vůz
a přichystala oves pro ně,
my rozjely se hvězdnou oblohou.

A noc,tak mrazivá,
jiskřivá a bílá hned,
studené nebe
hvězdy něžně laská,
Polárka,
pozvala mě na výlet,
řekla,
jen nasedni a ke mě jeď
dnes v noci škoda otálet.
Nalevo dej se
přes hvězdnou pláň
a pozor na Kuřátka,
tak plaché jsou.
Střeží je Andromeda
a Kasiopea její matka.
Vyhlíží Persea,
už dlouhou dobu čekají tu naň.

Pak kolem hvězdy Aldebaran
mi vydaly se vpřed,
rozzářila Mléčnou dráhu,
jask zažehnutý rudý květ.

Letěly jsme dlouhou plání,
Castor a Pollux
mávali nám vstříc,
Blíženci,
kteří s Argonauty pluli,
teď už je nerozdělí nic.

Hvězdný prach
spásal mocný Býk,
Kozoroh na flétničku pískal,
my Střelce potkaly,
ke Galaxii kráčel,
na cestu jsme se zeptaly,
on si nás nevšímal
a mlžném potůčku
si šípy smáčel.

Hvězdy už pobledly,
když projely jsme Mléčnou dráhu,
i Polárka šla spát,
koně se vracely
a potom vyšlo Slunce
ve zlatavém hávu,
sníh zase jiskřil.
Já tohle krásné snění,
chtěla bych prožít mnohokrát.