Žehnání chleba

Byla jsem ještě dítě
Sotva dorostlé klice
Chléb větší zdával se mi
A když ho ruka otce
Potěžkávala v dlani
Na prstech levé ruky
Mě byly tehdy tři
Možná snad čtyři roky

A snad bylo to vloni
Kdy dítě otce spatří
Při gestu povědomém
Než vkrojí do bochníku
Tím velkým ostrým nožem
Stojíce jako vždycky
Po straně příborníku
Na jeho kůrku tvrdou
Na spodní stranu chleba
Jak tajně nože špičkou
Tři rychlé křížky značí
Modlitbu symbolickou

Je to prastarý zvyk
Ta vděčnost vzešlá z dlaní
Však k posvěcení stačí
Postačí k požehnání
Chleba i dětských očí
Zanechá stopu na nich
Víc nebylo už třeba
Když v příštím okamžiku
Jsem měkký krajíc chleba
Zbylý tu po zázraku
Svírala vděčně
V udivených dlaních