Abstraktní Vyznání

I červenající se
plamen svíčky
nesměle
zapochyboval
o své Existenci.

Nebyla to
Duha?
Ne? ... Vážně?

Jeden dotyk
/letmý/
a odešla by.

Chtěl
na lopatku
jí kreslit
modrým fixem
Vyznání.

Špička azuru
toulající se
vlnami
siluety.

Závan vanilky.
Usmála se
abstraktnímu Vyznání
v jeho očích.