Krutý výsměch

Ti kdo kdesi v neznámém známu kohabitovali
s jakousi pochybenou ženou
kdo s ní za nocí plných rozkoší spali
ti viděli ji nahou a ještě více obnaženou
snad až na samu dřeň nelidské lidskosti
možná že vítěznou možná že poraženou
kdo už pak rozezná ctnosti a nectnosti
když samou rozkoší je na kolenou.

Ti kdo s tou ženou zvláštní
možná jen trochu nelidskou
prožívali noci i dny plné vášní
zajisté silou nadlidskou
ji uspokojovali a na ní se ukájeli
aby pak mocí domněle obrovskou
se s krasavicí úspěchem opájeli.

Snad ve svém bláznovství
chtěl bych je poprosit
aby tu která uvrhla mě ve své otroctví
nechali jen se mnou kdesi nablízku být.

Vysmáli by se mi svými hlasy
zajisté kovově dunivými
a ona s vlasy zlatými jak zralé klasy
poslala by mne mezi stíny.

Přesto však žádal bych je
aby se kamsi bez ní ztratili
chvějícím se hlasem jemuž se vysměje
i ta již chci aby mně vrátili.

Vím smála by se
hláskem svým zvonivým
že co jsem neměl nevrací se
z života dávno když zbyl dým.