Žolík

Ten, kdo se, se mnou potýká,
jednu věc možná netuší.
V rukávu skrývám žolíka,
co pravidla klidně poruší.
Ten, kdo se, se mnou chce hádat a přít,
měl by si to přece jen rozmyslet.
Než jeho tělo bude v zemi navždycky tlít.
Nechceš si to přece jen promyslet?
Možná mi nevěříš, zdám se ti milá.
Věř mi ale, že není to tak.
Nejsem ta víla, v tu jsem se jen proměnila,
uvnitř mě zuří zlý drak.
Tak mi nevěř naivní člověče,
nedej na mé rady.
Bude pozdě, až odvaha tvá se rozteče,
až v temném lese budeš šilhat hlady.
Až budeš utíkat před temnou postavou,
vzpomeň si na má slova.
Až ve dne budeš padat únavou,
žolík se za tebou vydá znova.
Nevzdává se jen tak, jde za svým cílem,
s dýkou v ruce dostane tě dřív nebo později.
Jsi pro něj jen další epizodou, nevýznamným dílem,
tak hodně štěstí a raději neživ zbytečnou naději.
(Na přežití,
protože on tě stejně chytí.)