Alenka v říši divů a za zrcadlem

Před zrcadlem nevím, kdo jsem a kam mám jít
Sama sebe nepoznávám
Spíše se k smrti děsím
Snad je to tou ohavnou tváří, snad za to může ošklivost
Nemám však vystouplé lícní kosti
Ani ten nos se mi nezdá tak ohavný
Může za to snad piha nad horním rtem?
Nebo moje krátké řasy?
Možná jsou to jen ty prázdné oči
Protože oči jsou brána do duše
A ta má je zlomená
Prázdná jako nikdy předtím
Dívám se dál
Napadlo mě
Co když to není rámem?

Na výpravu do svých vnitřních záležitostí
Nemohu sebrat odvahu
Zdá se mi, že se vymykám kontrole
Svých vnitřních oběhů
Snad bývám občas taková
Jak jen jste mě to nazvali?
Striktní a přecitlivělá
Vztahovačná a lítostivá
Houževnatá a rozzlobená
Tvrdohlavá a přímá
Snad nejsem chladná jako led
Křičím, pláču, směju se…
Komu to co přinese
Je otázka zlá
A já si ji nepokládám
Prostě do udělám
A teď za zrcadlem se ptám -
Jsem snad proto zlá?