každý by si růžový svět přál

nezbývá nic než prašnou cestou se brodit dál
nepřemýšlet kdo by o to stál
v tvé duši je prázdný sál
ten známý závan odněkud vál
opět špatný sen se ti zdál
možná vzplál
ale pak to vzdal
každý se trochu bál
každý v ledu tál
nebo aspoň pookřál...
možná stejnou věc si přál
nakonec bolestí řval
a ostré hřebíky žral
a každou šanci by bral
a kdyby tu byl někdo opodál
rád by se pral
možná na to sral
a myslel si že je král
třeba nikdy neprohrál
jenže furt si s city hrál
a pak mu nezbylo nic, než prašnou cestou se brodit dál
možná spal
a už se neprobral
nic i všechno ti dal
na vrchol se s tebou dral
a pak co chtěl si vzal
však stále se usmíval
a možná se jen špatně ptal...
a spal
a už se neprobral
a prašnou cestou se brodil dál...